DÁREK K 16. VÝROČÍ EXISTENCE OCHRANNÉ ZNÁMKY PANENKOV®
NA VŠECHNY VÝROBKY  NĚMECKÉ MANUFAKTURY SCHILDKRÖT
 Z KATALOGŮ  2023 a 2024 SLEVU 4%
 OPROTI OFICIÁLNÍM FIREMNÍM CENÁM.
NEVZTAHUJE SE NA VLASTNÍ SLEVOVÉ AKCE TÉTO FIRMY. 

Historie

Je to neomluvitelná ostuda, že právě této kapitole na stránkách Panenkova dlužím tak moc a tak dlouho. Ne že by začal zbývat čas na slova, která nepřinesou přímý ekonomický užitek - spíše naopak. Ale teď už opravdu nazrál čas, protože.....

Nedá se zvládnout vše najednou, takže budu doplňovat postupně. Jednak detaily k celkové historii, jednak popisy a získané informace k jednotlivým formám. Největším zdrojem mých vědomostí byla laskavá trpělivost paní Hannelore Biemann, která v roce 1983 společně se svým manželem, panem Hubertem Biemannem pozvedla tuto firmu doslova jako bájného Fénixe z popela. Těmto dvěma lidem patří největší dík za to, že se ještě dnes můžeme těšit krásou panenek, které začaly vznikat před více, než 120 lety.

Nebudu zacházet do úplných detailů, tedy jmenovat kdo a proč byl na začátku i během historie, jejíž současností je fakt, že firma Schildkröt je celosvětovou vlajkovou lodí výroby opravdu ušlechtilých panenek jak pro sběratele, tak na hraní.

Ale když byly v Mannheimu 3. dubna 1873 podepisovány zakládací listiny "Rheinische Hartgummi-Waren-Fabrik", nejednalo se vůbec o firmu na výrobu panenek. Překlad názvu byl: "Rýnská továrna na výrobky z tvrdé gumy". Prvními výrobky byly různé potřeby pro kadeřníky, ozdoby a jiné drobnosti.V té době přicházel především v Americe ke slovu nový materiál - celuloid. A teď si dovoluji uvést znalosti načerpané z odborné literatury:  v Berlíně se tímto materiálem zabýval tým vědců. Při jednom z experimentů došlo k tak silnému výbuchu, že laboratoř vzala za své. Jeden z hlavních chemiků této laboratoře byl tudíž donucen hledat nové působiště - a našel ho. Právě ve výše jmenované továrně. I ta si následně zažila výbuchy, požáry, totální zničení pracovišť i oběti na lidských životech. Ale, jak praví odborný zdroj: právě to donutilo majitele firmy hledat vlastní "celuloidovou cestu". Po znovuzprovoznění firmy v roce 1885 se odpovídajícím způsobem změnil i název firmy na: "Rheinische Gummi und Celluloid Fabrik Mannheim-Neckarau" - "Rýnská továrna na gumu a celuloid Mannheim-Neckarau". Název firmy se během historie změnil ještě několikrát.

Opět vynechávám detaily, jen jednu zajímavost si neodpustím: u nás se hodně hovoří o geniálním systému, který ve své firmě nastolil Tomáš Baťa (založeno 1894). Vlastní školka, bydlení pro zaměstnance, lékařská péče pro ně..... Díky tomu, že rýnská továrna měla svá drsná specifika a pracovat v ní znamenalo nejen zdroj příjmů, ale i problémů o ohrožení života nemluvě, zavedli její majitelé tento firemní systém péče o zaměstnance ještě před panem Baťou.

Ale zpět k té "vlastní celuloidové cestě": příslušníci našeho národa se neradi smiřují s faktem, že konkurence je dar, který vede k rozvoji. U nás se spíše pěstuje závist a s ní související nenávist a místo snahy vyniknout v konkurenci se pěstuje spíše snaha zlikvidovat každého, kdo si troufne chtít se také prosadit. 
U staré dobré "Rýnské" se ke kauze "konkurence"  postavili správně a došli k závěru, že vybojovat si správnou pozici ve společnosti lze jen bezkonkurenční kvalitou. Výše zmiňovaný zázračný chemik Fritz Jander přivedl kvalitu celuloidu do takové dokonalosti, že po roce 1910 v podstatě kdokoliv, kdo chtěl vyrábět kvalitní výrobky, musel pro základní materiál sáhnout právě do "Rýnské" v Mannheim-Neckarau. A to se týkalo nejen německých firem. Dlužno dodat, že "Rýnští" tuto situaci nejen využívali, ale i zneužívali. Z této pozice nebyl problém "ohlídat si konkurenci".

Ale to jsme trochu přeskočili začátek éry panenek. Tak trochu úmyslně, protože stále je třeba si uvědomovat: v podstatě až do roku 1967 se tato firma, bez ohledu na právě aktuální název a stávající majitele NEZABÝVALA JEN PANENKAMI. Vždy to byla chemička, která TAKÉ VYRÁBĚLA PANENKY.
A další velmi významný moment: tři roky před zahájením výroby panenek již měla tato firma svá zastoupení v Berlíně, Paříži, Vídni, Londýně, New Yorku...., prostě ve všech významných městech celého světa.

Na počátku výroby panenek byla "bouda", kterou na "Rýnskou" v roce 1887 "ušil" jeden francouzský chemik, který uměl vyrábět z celuloidu duté polokoule, ze kterých pak lepil míčky. Rýnští si za nemalý peníz jeho patent pod podmínkou exkluzivity koupili. Ale jak již bylo řečeno: byla to bouda. Patent získal každý, kdo byl ochoten platit. Tím jsme zpět u starého tématu: konkurence donutila "Rýnské" na tomto patentu pilně pracovat. Je typické pro německou náturu, že patent vylepšili opět do bezkonkurenčnosti. Ale ne, že by dělali bezkonkurenční míčky - začali dělat bezkonkurenční panenky. A máš to, ty jeden podfukáři francouzská.

Když si tuhle situaci promítnu do té naší současné, vyvíjelo by se to u nás asi takto: nejbohatší z majitelů této všem prodané licence by se díky svému bohatství postaral o to, aby se dostal do vlády. Díky svému vlivu by zavedl zákony v jejichž důsledku by pokapaly všechny firmy, které si tu licenci také koupily. Poté by se prohlásil za celuloidového císaře, podepisoval by památníčky malým dětem a do smrti by pořád vyráběl JEN TY MÍČKY.

Abychom se vrátili k panenkám: zde je na místě připomenout určité souvislosti k jejich výrobě používaného materiálu - celuloidu. V době, kdy byl u "Rýnských" zdokonalován jako materiál, nebyl zdokonalován kvůli panenkám. Šlo o náhradu želvoviny, která se před tím používala především na výrobu ozdobných předmětů, spon, hřebenů...... Když došlo ke zdokonalování kvůli panenkám, šlo o zdokonalování technologie zpracování, nikoliv materiálu, tedy masy.

A ještě jedna technická poznámka, zdánlivě nedůležitá, ale zažila jsem nedávno jednu poměrně hysterickou záležitost, kdy se za účasti policie dokazovalo, zda k opravě předaná panenka je ta, která po opravě byla vrácena. V této akci hrálo hlavní roli tělo panenky. Registrované formy (Hans, Bärbel, Inge, Christel.......) se týkaly HLAV PANENEK. Těla byla univerzální. Tak, jako to dnes  znáte např. u celovinylových miminek od Antonio Juan - hlavičky jsou různé, těla všude stejná.
Během doby se i těla měnila, nejstarší panenky jsou baculaté, jak běžel čas, idea krásy se měnila - štíhlela i tělíčka. Ale vždy bylo nově modelované tělíčko použito pro všechny panenky. Představa, že každý typ panenky byl od hlavy až po paty originálem je mylná. Např. Inge: "narodila" se v roce 1933 jako stojící a sedící panenka, přičemž sedící se montovala na těla, která se vyráběla již od roku 1925. Naopak hlava z roku 1935 se montovala na různá těla až do roku 1950.

Další závažný moment důležitý k určování stáří panenky: značení na zátylku.
"Rýnští" používali znak želvy na svých výrobcích již od roku 1889. Již někde nahoře je poznamenáno, že celuloid byl ideální náhražkou želvoviny. První panenka byla ale vyrobena až v roce 1896. Ale teprve v roce 1899 byla se zpětnou platností podána žádost o uznání želvy v kosočtverci za oficiální znak používaný touto firmou. Na všechny jejich výrobky, nejen na panenky.
Výroba formy na foukání dílů pod tlakem není a nikdy nebyla pětikorunovou záležitostí. ( "Rýnští" navíc používali variantu znaku vystupujícího nad povrch finálního výrobku. V negativu - tj. ve formě - byl tedy znak vyryt do jejího povrchu. Tato varianta se považuje za nejhodnotnější ze sběratelského hlediska - nedá se později dodělat, jako znaky v povrchu výrobku. Ty je možno do hotového výrobku později vypálit nebo vyrýt.) Byla-li už jednou vyrobena forma, užívala se do konce své životnosti. Záleželo na tom, jak moc byly výrobky z ní poptávány.
Tvar želvy v kosočtverci, popřípadě varianty doplňujících znaků se časem měnily. Ale nikdy nemůžete říci, že má-li panenka znak, který se začal používat v roce 1927, že je panenka také z tohoto roku. Jediné, co můžete říci s určitostí je, že není starší. Ale tato forma byla používána tak dlouho, jak dlouho dovolila její životnost. Přesto, že později byly vyrobeny další formy s již změněným znakem. Když byla objemná produkce, formy vydržely kratší dobu. Nové znaky se váží především k novým modelům. Byla-li ve stejné době ale poptávka i po starších modelech, vyráběly se včetně starší varianty znaku.
Představa, že na začátku každého roku se vyrobily nové formy s časovým údajem (časové údaje byly používány ca do roku 1930) je mylná.

Teď se vraťme od panenek ke (zdánlivému) všeobecnu: v análech "Rýnské chemičky" najdeme písemné vyjádření zkráceně takto: " zatímco se téměř všechny továrny zpracovávající celuloid v Německu i zahraničí stále více specializovaly na určité obory, dali si Rýnští za cíl stát se specialisty ve všech oborech. A v roce 1923 mohli prohlásit, že se jim to podařilo"

VIDÍTE, JAK BYL START VÝROBY PANENEK SE ZNAČKOU "SCHILDKRÖT" V PODSTATĚ CHEMICKO-TECHNICKÝ?! STOPROCENTNĚ RYZE MUŽSKÁ ZÁLEŽITOST A NEMALÝ PODÍL CHLAPSKÉ JEŠITNOSTI!!

Mě tenhle fakt hodně baví, protože dnes poslouchám, jak jsou ženy, sbírající a věnující se těmto produktům s výše uvedenou historií považovány za infantilní a dokonce je možno najít odborné články, které tvrdí, že tyto ženy si svým koníčkem nahrazují..... Ani nevím, co vlastně. Jen mám skormný dotaz: co si nahrazovali všichni ti chlapi, co stáli u zrodu panenek?

Spuštění výroby celuloidových panenek dostal  na začátku roku 1895 za úkol pan Robert Zeller, který si tím vysloužil přezdívku "otec celuloidové panenky". Po téměř dvouletém úsilí, tedy na konci roku 1896 byl tak daleko, že bylo možné jeho úsilí - technologii foukání do forem pod tlakem- nechat patentovat. No, nechat.... až tak jednoduché to zase nebylo.

Moje generace si určitě ještě pamatuje, jak jsme se ve škole i jinde dovídali, že ten či onen vynález je sice přiznán komusi dejme tomu z Francie, USA, Německa, ale ve skutečnosti už dávno před tím v malé vesničce pár kilometrů od Moskvy nějaký Ivánek nevímjakdál tuto technologii používal, jen pro svou chudobu neměl možnost dojet na nejbližsí patentový úřad, aby mohl svůj vynález registrovat. Mysleli jsme si o tom své. Ale v tomhle případě podobná situace opravdu nastala.

Ke stejnému způsobu zpracování se dobádaly nezávisle na sobě dvě různé firmy celuloid zpracovávající. Patentový úřad to rozčísl opravdu šalamounsky: Rýnští dostali patent na zpracování panenek, ta druhá firma na výrobu "ostatních předmětů z celuloidu". Takže, cinkylinkylink, rok 1896 je rokem zrodu celuloidové panenky.

...... pokračování příště.......

A paralelně s historií přijdou i informace o různých formách, tak, jak panenky z nich budou naskakovat do komerční části této stránky. Bude to tudíž trochu na přeskáčku, přednost dostanou formy, ze kterých se vyrábí ještě dnes. Spousta forem přišla "o život" během války - přesněji řečeno matrice pro výrobu forem. Ale nebojte, v konečném efektu budou formy seřazeny v řádné posloupnosti. A třeba jednou, až obchod vezmou do rukou mladí a já si budu moci již jen "hrát", přijdou ke slovu i informace o formách, které "nepřežily".

Informace historické budou rovnou viditelné na ploše, informace k jednotlivým formám budou uspořádány katalogovou formou.

Zdroj informací
- vlastní poznatky získané dlouholetou spoluprací s firmou Schildkröt
- vlastní fotogaleire
- fotogalerie firmy Schildkröt
- Das Grosse Schildkröt-Buch, Verlag Marianne Cieslik, vydání z roku 2002